Sloup se sochou Panny Marie
Klasicistní socha Panny Marie Immaculaty na vysokém sloupu, dar statkáře Wenzela Zeilera z čp. 22. Kulturní památka. Rok vzniku se v pramenech liší: 1816, nebo 1819. zdroje se liší
Foto: Milan Lašťovka, CC0
Ves na Rakovnicku, část obce Oráčov
Několik statků kolem návesního rybníka, mariánský sloup z počátku 19. století a sedm století dějin. Od české vsi přes německou obec Podbořanska až po tichou rekreační osadu s třiceti obyvateli.
Ves dnes
Klečetné je místní částí obce Oráčov v okrese Rakovník ve Středočeském kraji. Leží v Rakovnické pahorkatině asi 2,5 km jihovýchodně od Oráčova. Při sčítání v roce 2021 tu žilo 32 lidí ve 25 domech.
Ves má vlastní katastrální území o rozloze 3,89 km². Až do roku 1960 byla samostatnou obcí okresu Podbořany, od sčítání 1961 je částí Oráčova. Úředním centrem pro okolí je dnes Jesenice, která pro Oráčov vykonává agendu pověřeného obecního úřadu.
Místní a obec Oráčov ve svých textech říkají Klečetná, úřední název je Klečetné (2. pád Klečetného, 6. pád v Klečetném).
Dějiny
Ves zmíněná poprvé v papežské listině pro klášter v Teplé, pak dvě stě let rozdělená mezi dvě panství, od 17. století černínská a německá. Kolem roku 1900 stabilní zemědělská obec, po válce odsun a pomalý návrat života jako rekreační osady.
Štítky u údajů: podle jednoho zdroje znamená, že údaj zatím stojí na jediném zdroji. zdroje se liší znamená, že se prameny rozcházejí. Údaje bez štítku potvrzují úřední, dobové nebo dva nezávislé zdroje.
23. května 1273 vzal papež Řehoř X. v Orvietu premonstrátský klášter v Teplé pod ochranu a potvrdil mu statky. Mezi nimi je „de Clectini“, hned vedle Pšovlk a Sosně. Originál listiny je ve Státním oblastním archivu v Plzni (fond Klášter premonstrátů Teplá, sign. L29).
Prameny zmiňují dar „in villa Kletečný“ cisterciáckému klášteru v Plasích.
Po klášteře se z Klečetného stal vladycký statek. Jeden díl patřil k Šanovu: Purkart ze Šanova ho roku 1430 prodal Janovi z Říčan a Janovi z Biskupic. Druhý díl patřil k Sosni.
Šanovský díl připadl k panství Petrohrad. Podle krajanského spolku ho získal Burian z Gutštejna. jméno podle jednoho zdroje Od roku 1520 drží Petrohrad Volf z Gutštejna, k němuž patřily „také vsi Řeřichy, Klečetné a Smrk“.
V lese nad vsí se v 16. století těžilo stříbro. Dokládají to mineralogický soupis z roku 1899, průzkum štol z roku 1892 i archeologická studie z roku 2013. Pozůstatkem je Trpasličí díra. Privilegium Ferdinanda I. pro Volfa z Gutštejna z roku 1544 uvádí obec Oráčov. rok podle jednoho zdroje Zlato se tu podle tradice dolovalo také, doklad ale chybí.
Sosenský díl vsi odváděl peněžitý úrok od 20 osedlých, k tomu slepice, žito, ječmen a oves.
Sosenský díl s Klečetným patřil Jaroslavu Libštejnskému z Kolovrat. Po Bílé hoře mu byl zabaven a prodán Heřmanu Černínovi z Chudenic. Tím se celá ves poprvé spojila v jednom panství, černínském Petrohradu, a zůstala v něm až do roku 1848.
Soupis po třicetileté válce uvádí „Klečetin“ s 9 sedláky a 9 chalupníky, tři grunty jsou pusté. Hospodáři mají už skoro samá německá jména: Gössel, Šrom, Holmen, Waidl, Hiemer, Geistler. Ves tedy byla německy osídlena už před válkou.
První vojenské mapování zachytilo ves s 15 až 20 domy kolem křižovatky cest, dva kříže severně od vsi a v lese na jihu důl „Bergwerg“.
Topografie Jaroslava Schallera uvádí ves s 30 čísly popisnými jako třináctou ves panství Petrohrad v Žateckém kraji.
Statkář Wenzel Zeiler z čísla popisného 22 dal na návsi postavit asi šestimetrový sloup se sochou Panny Marie. Obec Oráčov a další zdroje uvádějí rok 1819, Mapy.com s odkazem na Památkový katalog rok 1816. 1816, nebo 1819
Sommerova topografie popisuje Kletscheding jako německou ves přifařenou do Oráčova. Druhé vojenské mapování z téže doby napočítalo 32 domů a 12 stájí.
Po zrušení poddanství patřila obec do soudního okresu Jesenice (Jechnitz) a politického okresu Žatec, od roku 1868 Podbořany. Odtud pochází německá adresa „Kletscheding bei Jechnitz“, doložená ještě v roce 1926.
Úřední list zaznamenal první známé vystěhování do Ameriky: Jan a Barbora Tuchekovi.
Podle obce Oráčov zemřelo na choleru třicet obyvatel a v květnu 1872 zanesla bouře náves bahnem a kamením. podle jednoho zdroje
8. září 1868 shořelo 22 domů, dvě třetiny vsi, a s nimi stejně hospodářských stavení. Zprávu otiskla Wiener Zeitung i Österreichische Feuerwehrzeitung. Spáleniště se dražila ještě v roce 1873.
Ve vsi se pěstoval chmel, v letech 1890 a 1894 se dražil mlýn čp. 33. Kolem roku 1900 byla ves známá třešněmi „nejlepších odrůd“.
Čtrnáct let po požáru schválily úřady stanovy hasičského sboru. V prosinci 1882 už zasahoval. Velitelem byl nejdéle Karl Heckl (1886–1897), za první světové války Karl Zimmermann.
Otevřena trať Rakovník – Bečov nad Teplou se zastávkou v Oráčově, asi 3 km od vsi.
214 obyvatel ve 39 domech.
Roku 1902 se obec vyčlenila ze školní obce Oráčov, v roce 1903 postavila jednotřídní německou školu a otevřela ji ve školním roce 1903/04. Prvním řídícím učitelem byl Josef Kabat. Školní kroniku z let 1903–1944 nabízí obec Oráčov ke stažení, je psaná německy kurentem.
Pohlednice převzaty z webu krajanského spolku Heimatkreis Podersam-Jechnitz. Jsou to anonymní snímky vydané před více než sto lety, bez uvedeného fotografa či vydavatele, a proto je považujeme za volné dílo.
Stránka ze školní kroniky Klečetného se záznamy školního roku 1905/06, psaná německy kurentem. Učitelé do ní zapisovali dění ve škole po jednotlivých školních letech, včetně tabulek s počty žáků. Celá kronika ve dvou dílech (do roku 1918 a 1919–1944) zatím nebyla přepsána.
Sken: obec Oráčov, archiv na oracov.cz, kde lze stáhnout díl do roku 1918 i díl 1919–1944.
Rakouské seznamy ztrát dokládají nejméně šest mrtvých z Kletschedingu, pomník na návsi nese jedenáct jmen. Více v části Památky.
201 obyvatel, z toho 184 Němců a 16 Čechoslováků. Škola, dva hostince, obchod, dvacet sedláků a sušárny švestek za vsí. Česká menšina se scházela ve Švihově.
Po Mnichovu byla obec připojena k Říši jako součást landrátu Podersam (Podbořany).
Většina obyvatel byla v letech 1945–1946 vysídlena. Kolik lidí odešlo přímo z Klečetného, prameny neuvádějí. Ze sousedního Oráčova to bylo 424 osob v pěti transportech.
Ves se dosídlila jen zčásti, žilo tu 113 lidí. Následovala kolektivizace a zcelení polí, dobře patrné na leteckých snímcích.
Při územní reformě zanikl okres Podbořany a Klečetné se stalo částí Oráčova v okrese Rakovník. Sčítání 1961 už ho tak vede. zdroje uvádějí 1960, 1961 i „po 1963“
Pouhých 19 stálých obyvatel. Většina domů slouží chalupářům.
32 obyvatel ve 25 domech, nejvíc od roku 1980.
Začaly komplexní pozemkové úpravy v k. ú. Soseň a v částech k. ú. Kosobody, Oráčov a Klečetné. Vyhláška visela na úřední desce Jesenice v listopadu 2026.
Obyvatelé
Sto let kolem roku 1900 žilo v Klečetném stabilně okolo dvou set lidí, přes devadesát procent z nich Němců. Válka a odsun ves vylidnily, v roce 2001 zbylo 19 obyvatel. Od té doby jich zase přibývá.
V roce 1921 se uvádí 164 obyvatel, z toho 153 Němců a 11 Čechoslováků. Novější publikace a web obce mají 194 a 183, úřední číslo 164 ale potvrzuje i kniha Podbořany (2001). Rozdíl je přesně 30 u celku i u Němců, jde tedy o chybu v opisu.
Mezi lety 1950 a 1970 klesl počet domů ze 37 na 12. Část usedlostí tedy zanikla nebo přestala být obývaná.
Počet obyvatel podle sčítání lidu
1869–2021, Historický lexikon obcí ČSÚ. Sčítání nejsou v pravidelných rozestupech.
Nejvíc obyvatel bylo v roce 1900 (214), nejméně v roce 2001 (19). V roce 2021 žilo v Klečetném 32 lidí.
| Rok | Obyvatel | Domů | Poznámka |
|---|
Památky
Mariánský sloup, pomník padlým, památná lípa a starý rudní mlýnský kámen leží na návsi do padesáti metrů od sebe. Kaple ani kostel ve vsi nejsou, věřící chodili do farního kostela sv. Jakuba Většího v Oráčově.
Klasicistní socha Panny Marie Immaculaty na vysokém sloupu, dar statkáře Wenzela Zeilera z čp. 22. Kulturní památka. Rok vzniku se v pramenech liší: 1816, nebo 1819. zdroje se liší
Foto: Milan Lašťovka, CC0
Pomník obětem první světové války stojí pod lípou vedle sloupu. Na desce je železný kříž a nápis „1914 – 1918 Unseren Helden im Weltkriege“, tedy „Našim hrdinům ve světové válce“.
Foto: Milan Lašťovka, CC0
U pomníku roste památná lípa malolistá. Pod ní leží rudní mlýnský kámen, který podle článku archeologa J. Fröhlicha údajně pochází z hornické osady Hůrky. Druhá památná lípa stojí asi 500 m východně u potoka.
Foto: Petr Kinšt, CC BY-SA 3.0
Na pomníku je jedenáct jmen. Vets.cz uvádí dvanáct, protože rozlišuje dva muže jménem Franz Hauner. Údaj „Landesschützen II, ročník 1892“, který vets.cz přiřazuje Franzi Haunerovi, mají rakouské seznamy ztrát u Josefa Haunera. zdroje se liší
Zdroj: drobnepamatky.cz, vets.cz, rakouské seznamy ztrát (Verlustlisten, ANNO).
U silnice do Oráčova stojí mezi dvěma lipami žulový kříž s pozlaceným korpusem a jménem Karla Scheuberta. Padl 1. října 1914 a rodina, která tehdy žila v Mostě, mu kříž postavila v roce 1923. Krajanský spolek o něm píše jako o „jediném padlém“ vsi, rakouské seznamy ztrát ale uvádějí nejméně šest mrtvých: Scheuberta, Köppla, Josefa Haunera, Wilhelma Nedwala, Tellische a Neukirchnera. Scheubert ani Nedwal na obecním pomníku nejsou.
Druhou kulturní památkou je stodola za domem čp. 17 (ÚSKP 14034/2-3073). Severně od návsi stojí ještě kamenný podstavec s litinovým křížem.
Krajina
Ves leží v Rakovnické pahorkatině ve výšce asi 433 metrů nad mořem. Protéká jí potok Klečetná a uprostřed návsi je malý rybníček, úředně bezejmenný, o ploše asi 600 m².
V lese nad vsí se v 16. století těžilo stříbro. Mineralogický soupis z roku 1899 popisuje „v lese ‚Zwergloch‘ zapadlé doly, obsahující stříbronosný galenit“. Nejhmatatelnější stopou je Trpasličí díra (Zwergelloch), odvodňovací štola dolu z poloviny 16. století. Podle pověsti v ní bydleli trpaslíci, kteří si do Klečetného chodili pro chléb. pověst podle jednoho zdroje Hornická osada Hůrky (Bergwerk) je dnes částí obce Velká Chmelištná, asi 1,5 km jižně. Západně od vsi se zvedá Ostrý vrch (Scharfer Berg).
V okolí leží Přírodní park Jesenicko s Jesenickým viklanem a Velkým rybníkem u Jesenice. Kolem roku 1900 byla ves známá třešněmi, za první republiky sušárnami švestek.
Nejbližší vlaková zastávka je Oráčov na trati Rakovník – Bečov nad Teplou, asi 2,5 km od vsi. Na návsi stojí cykloturistický rozcestník RA127, tudy vede cyklotrasa 39 a podle Mapy.com i dálková trasa EuroVelo 4. podle jednoho zdroje Kolem vsi vede zelená turistická značka na Šanov.
Mapa © přispěvatelé OpenStreetMap
Posuňte předěl. V roce 1953 obklopovaly ves desítky úzkých políček, ovocná stromořadí a sady. Dnes jsou tu velké scelené lány, sady zarostly lesem a ve frontách statků jsou mezery. Půdorys návsi, cesty a rybníček zůstaly stejné. Výřez má 900 × 700 m se středem na návsi.
1953
dnes
Ves zachycují všechna tři rakouská vojenská mapování. Na prvním (1764–1768) se jmenuje „Kletschetin“, na druhém ze 40. let 19. století a na třetím z roku 1879 „Kletscheding“. Prohlédnout si je můžete na geolab.cz (1. mapování), 2. mapování a 3. mapování. Císařský otisk stabilního katastru z roku 1841 je v Archivu ČÚZK.
Název
Jméno vsi je české a starší, než by napovídalo německé Kletscheding.
Jazykovědec Antonín Profous (Místní jména v Čechách, díl II, 1949) vykládá původní podobu jako Kletečné od staročeského klěť, kletka, „menší, chatrný domek“. Jméno tedy patrně znamenalo „osadu chatrčovou“. Podoba Klečet- podle něj vznikla přesmykem hlásek, když se jméno přiklonilo ke slovům kleč a klečeti. Starší regionální literatura jméno odvozovala přímo od kleče, Profous ale tento výklad odmítá. Tvar Klečetín je pozdní lidová podoba a německé Kletscheding vzniklo jeho hláskovým přizpůsobením. Úřední „Kletečné“ z let 1880–1910 tak nebylo chybou, ale návratem k původnímu tvaru.
| Rok | Podoba | Pramen |
|---|---|---|
| 1273 | Clectini | listina papeže Řehoře X. (RBM II) |
| 1387 | in villa Kletečný | Profous podle Sedláčka |
| 1430 | w Kleczetnem | desky dvorské |
| 1556 | horami řečenými kleteczne | zemské desky |
| 1612 | ves Kletecžny celou s dvorem | zemské desky |
| 1654 | Klecžietin | Berní rula |
| 1764–1768 | Kletschetin | 1. vojenské mapování |
| 1787 | Klecžetin, Kletscheding | Schaller |
| 1880–1910 | Kletečné | sčítání lidu |
| od 1921 | Klečetné, Kletscheding | sčítání lidu |
| dnes | Klečetné, místně Klečetná | RÚIAN, obec Oráčov |
Zdroj: Profous, Místní jména v Čechách II, s. 240–241. Pozor na jiné obce: Kletečná u Humpolce a Kletečná u Lovosic.
Prameny
Všechny údaje na této stránce mají zdroj. Kde se zdroje rozcházejí, říkáme to otevřeně.
Klečetné patřilo k faře Oráčov. Matriky jsou ve Státním oblastním archivu v Praze a ves v nich má vlastní svazky: Oráčov 05 (1784–1802), Oráčov 15 (1802–1895), Oráčov 23 (narození 1862–1925) a společný svazek Oráčov 11. Starší zápisy jsou ve společném svazku farnosti, před rokem 1726 ve farnosti Čistá. V pramenech se od 17. do 20. století opakují rody Heckl, Köppl, Kandler, Klinger, Neukirchner, Tellisch, Rank, Zimmermann, Urban, Zeiler, Scheubert a Funk.
| Otevřená otázka | Kde hledat |
|---|---|
| Přepis školní kroniky 1903–1944 (německy, kurentem) | archiv obce Oráčov, ke stažení |
| Rok vzniku mariánského sloupu (1816, nebo 1819) | nápis na soklu, evidenční list NPÚ |
| Josef, nebo Franz Hauner na pomníku | deska pomníku, rakouské seznamy ztrát |
| Cholera 1866 a bouře 1872 | farní a obecní kronika, SOkA |
| Odsun z Klečetného, noví obyvatelé, JZD | SOkA Louny (okres Podbořany do 1960), SOkA Rakovník, Národní archiv |
| Přesné datum připojení k Oráčovu | usnesení ONV a MNV v SOkA Rakovník |
| Císařský otisk stabilního katastru (1841) | Archiv ČÚZK, k. ú. 712060 „Kletscheding“ |
| Další staré fotografie a pohlednice, rub našich pohlednic (vydavatel) | Heimatkreis Podersam-Jechnitz, Heimatbrief Saazerland, muzea v Žatci a Rakovníku |
Máte staré fotografie, pohlednice nebo vzpomínky na Klečetné? Rádi je sem doplníme.